Sociální služby

Předvídatelnost a jednoduchost sociálních služeb: Která opatření jsou v zájmu všech dotčených subjektů?
Na první pohled je sektor sociálních služeb poměrně velmi stabilní. Při bližším pohledu lze už ale vnímat tendence proměn, které vycházejí z nejasností, které každoročně provázejí jeho financování. Nejen poskytovatelé sociálních služeb, ale i kraje a stát, by přitom s pomocí několika málo opatření mohli být v podstatně jednodušší situaci. 
Problémy sektoru sociálních služeb
  • NEPŘEDVÍDATELNOST: Poskytovatelé sociálních služeb stále jen obtížně plánují svoji činnost, neboť často neví, na základě jakých kritérií jsou jim finanční prostředky přidělovány.

  • EKONOMIKA V. POLITIKA: Systém financování operuje s principem rovného přístupu poskytovatelů sociálních služeb k žádostem/nároku na dotaci, nicméně v praxi je obtížné si představit, že by krajsky významní poskytovatelé sociálních služeb se měli dostat do větších ekonomických problémů vlivem změn v dotačním řízení  (nemusí jít jen o příspěvkové organizace krajů)...

 
O čem je vhodné hovořit
  • VĚTŠÍM PROVÁZÁNÍ STŘEDNĚDOBÝCH PLÁNŮ S DOTAČNÍM ŘÍZENÍM: Znamenalo by posílení předvídatelnosti celého systému dotačního řízení, kdy kraje například jasněji nastaví vlastní váhu důležitosti jednotlivých sociálních služeb, efektivně vymezí sítě sociálních služeb (s hledáním diversifikace, možnosti hledání finančních zdrojů soukromého kapitálu), apod.

    • Metodika MPSV pro poskytování dotací jen vágně odkazuje na střednědobý plán rozvoje sociálních služeb kraje (potažmo síť sociálních služeb). Jeden z mála explicitních úkolů je skryt za redukčními koeficienty, které slouží pro stanovení reálné výše finanční podpory služby vzhledem k její optimální výši s ohledem na celkovou výši dotace, kterou MPSV přidělilo kraji pro příslušný rok.

  • HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ EKONOMICKÝCH DOPADŮ: Změny v dotační politice znamenají pro určitá zařízení nutnost hledání ekonomických východisek v podobě analýzy úspor či hledání cest pro posílení příjmů.. Existuje například předpoklad ekonomiky z rozsahu, kdy větší zařízení by měla mít nižší náklady na lůžko než menší zařízení (stejně jako vícelůžkové pokoje oproti jednolůžkovým). Rovněž je zřejmé, že městská zařízení mohou lépe rozvíjet fakultativní činnosti než sociální zařízení obcí.

  • TVORBĚ ÚČINNÝCH KOEFICIENTŮ: Představují jedno z možných řešení, jak systémově zohlednit ověřené ekonomické zákonitosti (viz výše zmiňovaný předpoklad ekonomiky z rozsahu), dále jak zachovat kvalitu služeb, zamezit plýtvání apod. Koeficienty mohou fungovat i jako motivační prvky (nelze také přehlédnout, že bude existovat skupina poskytovatelů sociálních služeb, kteří budou mít o poznání vyšší dotace než měli v minulosti...).

 

Navrhuji

Veřejná kritéria, motivátory, víceleté financování
1. Veřejná kritéria pro rozdělování dotací
  • KRITÉRII se zde rozumí stanovení konkrétních podmínek, jejichž plnění v nákladové nebo příjmové oblasti ve vazbě na požadovaný obsah činnosti poskytovatele sociálních služeb má přímý vliv na výši jeho dotace. Pokud jsou poskytovateli sociálních služeb tato kritéria známá, znamená to pro něj možnost předvídat, jak si povede v dotačním řízení (!), tj. dokáže jasně definovat, na čem závisí jeho úspěch.

  • Kritéria není proto možné zaměňovat s obecnými metodikami popisující principy dotačního řízení (viz metodiky MPSV a krajů před rokem 2014), které tuto vypovídací schopnost neměly.

  • Kritéria musí být logicky VEŘEJNÁ = zveřejněna vždy s časovým předstihem (například na jaře kalendářního roku předcházejícímu roku udělení dotace, aniž by se každý rok tato kritéria výrazně měnila). 

 

2. Motivátory pro poskytovatele sociálních služeb 
  • Poskytovatele sociálních služeb lze prostřednictvím dotací STIMULOVAT k těmto typům chování:

1. Naplňování obsahu sociální služby (v určitém rozsahu a kvalitě).

2. Úspora nákladů (absence plýtvání veřejnými prostředky).

3. Stimulování příjmů (úspory veřejných prostředků).

  • Od poskytovatelů sociálních služeb není možné očekávat, že budou schopni absorbovat velké množství kritérií. Přípustný je proto jen omezený počet kvalitních ukazatelů. 

 

3. Institut víceletého financování
  • Víceleté financování je obecně přijímáno jako žádoucí institut, který pomůže poskytovatelům sociálních služeb chovat se skutečně ekonomicky v jejich investiční i provozní činnosti. 

  • Základním prvkem víceletého financování je garance určitého finančního příspěvku z veřejných zdrojů pro vybrané poskytovatele sociálních služeb na několik let dopředu. Tato garance může být podmíněna určitými skutečnostmi.

  • Daný institut nemůže být logicky přístupný pro každého poskytovatele sociálních služeb, je proto závislý na reálné existenci více sítí sdružující určité poskytovatele sociálních služeb (poskytovatelé sociálních služeb zařazení do odlišných sítí plní jinou roli v sociální politice kraje a mají odlišný přístup k financování z veřejných zdrojů). 

Mohlo by Vás také zajímat...

© 2014 Vytvořeno společností PBA Group, s. r. o.